Kipp d'Amundsen Siberian Husky Kennels

SIBERIAN HUSKY - VŠE, CO BYSTE MĚLI VĚDĚT, NEŽ SI HO POŘÍDÍTE

Popis
Sibiřští huskiové jsou středně velcí, silní půvabní a vytrvalí, houževnatí saňoví psi. Jsou to hezcí, energičtí a důstojní psi. Přestože jsou jen středně velkým psem, jsou extrémně silní a schopní táhnout lehký náklad střední rychlostí na dlouhé vzdálenosti.

Standard Sibiřského huskyho
V zemi původu sibiřského huskyho – USA a v Kanadě platí standard AKC (American Kennel Club, organizace ekvivaletní evropskému FCI). V evropských zemích platí standard vydaný FCI (Féderation Cynologuque Internationale) pod číslem 270. Naleznete jej při kliknutí na obrázek huskyho v nabídkovém panelu na levé straně obrazovky na našich stránkách.

Historie
Sibiřský husky byl původně vyšlechtěn Čukči – domorodými obyvateli severovýchodní Sibiře - jako vytrvalý saňový pes. Byl taktéž využíván při pasení sobů. V roce 1909 byl první větší počet těchto psů převezen na Aljašku, aby se zúčastnili závodů psích spřežení na dlouhé tratě s názvem All-Alaska Sweepstakes a aljaští musheři (jezdci se psím spřežením) záhy rozpoznali schopnosti těchto malých kompaktních sibiřských psů.
V zimě roku 1925, když epidemie záškrtu zasáhla izolované město Nome na severu Aljašky, dovezla štafeta psích spřežení dlouho očakávané životně důležité sérum až z daleké Nenany. Toto hrdinské úsilí přineslo jezdcům a jejich psům národní prominenci, díky níž se z mushingu stal v USA národní sport.
Jeden z těchto jezdců - Leonhard Seppala, použil tým Sibiřských Huskyů, potomků psů, dovezených do USA za účelem sportu a chovu přímo ze Sibiře. V Nové Anglii se s nimi zůčastňoval závodů psích spřežení a znovu dokázal převahu Sibiřských Huskyů nad domorodými psy. Jezdci z Nové Anglie a průkopníci chovu nakoupili chovný základ, získali pro plemeno uznání AKC v roce 1930 a v roce 1938 založili Siberian Husky Club of America.

Charakteristika a temperament

Srst a péče o ní
Péče o Sibiřského huskyho je poměrně jednoduchá. Od přírody je čistotným psem a zřídka trpí parazity. Jeho srst nemá typický „psí“ zápach, tak jako u jiných plemen. Sibiřští huskiové se dokáží čistit podobně jako kočky. Husky, umazaný od bláta se dokáže dokonale očistit sám. Z tohoto důvodu není tolik potřeba jej koupat. Mnoho majitelů koupe své husky jen jedenkrát ročně. Sibiřští huskyové dvakrát ročně línají.Většinou vylíná kompletně celá podsada, která se uvolňuje v hustých chomáčích. Toto období může trvat tři týdny i déle. Mezi dvěma obdobími línání (většinou na jaře a na podzim) husky téměř vůbec nelíná, na rozdíl od jiných, např. hladkosrstých plemen. Pro urychlení výměny srsti je třeba v tomto období huskymu uvolněnou srst vyčesávat. S vyjímkou línání nepotřebuje husky téměř žádnou úpravu. Trimování a holení chlupů se nevyžaduje ani nedoporučuje. Husky se nesmí stříhat, protože jeho srst by buď již nedorostla nebo by přerostla a váš seveřan by vypadal jako kolie. Doporučuje se jen občasné kartáčování srsti, aby se odumřelé chlupy vyčesaly a srst zůstávala vzdušná a lesklá. Drápky by se měly pravidelně kontrolovat a stříhat a tlapky pravidelně prohlížet, především u aktivně pracujících psů.

Povaha / Temperament
Sibiřský Husky má úchvatný temperament, je oddaný, ale nezávislý. Tato krotká, vlídná a přátelská povaha je nejspíš dědictvím z časů, kdy si domorodí Čukčové svých psů velmi vážili, chovali je ve svých příbytcích a podněcovali své děti, aby si s nimi hráli. Siberian Husky je bystrý a přispůsobivý pes se snahou vždy potěšit svého pána. Agresivní pes nemá smysl pro týmovou práci a tudíž je i špatným saňovým psem. Siberiani jsou extrémně inteligentní a nezásvislé plemeno. Mohou být díky svému původnímu účelu velice tvrdohlaví, a snadno podléhají nudě. Tato nezávislá a tvrdohlavá povahová vlastnost je mnohdy výzvou pro váš důvtip. Jeho všestrannost a přizpůsobivost z něj dělá příjemného a vhodného společníka pro lidi všech věkových ktegorií a různých zájmů. Nicméně však husky není plemenem, zcela jednoznačně doporučovaným pro člověka, který ještě nikdy v životě žádného psa nevlastnil, vzhledem k tomu, že mohou lehce vzniknout ve výchově chyby, které se však někdy velmi složitě napravují u plemene, které je tak pozoruhodně inteligentní a oportunistické.
Přestože je schopen silné náklonosti ke své rodině, není Sibiřský Husky psem jediného pána, tak jak je to časté u německých ovčáků či jiných plemen. Neprojevuje nedůvěru či strach z cizinců a zloděje by pravděpodobně vítal stejně vřele jako člena rodiny, kterému důvěřuje. Díky takovéto povaze není hlídacím psem, ačkoli se takto může někdy bezděčně zachovat, především k těm, kteří ignorují a zneužívají jeho vrozenou přátelskou povahu ignorují jeho smečkové cítění.
Díky zvýšené popularitě plemene odchovává mnoho chovatelů Sibiřské Husky bez kladení správného zřetele na specifickou charakteristiku, zde popisovanou, která činí Sibiřského Huskyho jedinečným plemenem. Máte-li v úmyslu pořídit si štěňátko nebo i staršího psa, vezměte prosím v úvahu tento souhrn povahy a temperamentu plemene. Sibiřští Huskyové, vykazující uvedené povahové vlastnosti jsou dobrými představiteli plemene a jsou vynikajícími společníky.

Štěkání, mluvení a vytí
Sibiřští huskiové jsou spíše tiší psi.Nemají typický štěkot, tak jako ostatní plemena. Namísto toho spíše „mluví“ měkkým zvukem znějícím jako „wou wou wou“. Umí také velmi dobře výt. Majitelé většího počtu huskyů potvrzují, že jejich psi často vyjí. Vytí začíná i končí simultánně. Vzhledem k tomu, že Sibiřský husky, tak jako ostatní severská plemena, je smečkově orientován, je toto chování typické.

Péče a výchova

Krmení
Když si od chovatele berete štěňátko, měl by Vám říci, na jako stravu bylo doposud navyklé, doporučit Vám co nejkvalitnější krmivo a vysvětlit, jak často vašeho nového pejska krmit ve věku štěněčím a dospělém. Než si štěně zvykne na nové prostředí a nový systém, je třeba dodržovat jeho stravovací návyky (doba krmení, způsob krmení a především druh potravy). Poté můžete postupně změnit jeho stravu tak, aby vyhovovala i vašim preferencím. Je třeba si uvědomit, že jakákoli náhlá změna v dietě může závažně narušit trávicí trakt štěněte a způsobit zažívací potíže, vyvolat průjem a oslabit tak jeho imunitní systém. Sibiřský husky vyžaduje poměrně malé dávky krmiva v porovnání ke své velikosti. Tento návyk vychází nejspíše z huskyho minulosti a prostředí, ve kterém byl vyšlechtěn – Čukčové šlechtili své psy tak, aby byli schopni táhnout lehké náklady rychým tempem na veliké vzdálenosti v nízkých teplotách a to při velmi malé spotřebě krmiva. Co se týče druhů a značek krmiv pro psy, téměř každý lepší výrobce dodává krmiva, schopná pokrýt základní potřeby psa a udržet jej v dobrém zdraví. Přesto však superpremiová krmiva mají tu výhodu, že můžete krmit psa nižšími dávkami a přitom jej udržet ve výborné kondici a dodat mu vše potřebné pro pevné zdraví. Navíc je po krmení superpremiovými krmivy díky vysoké stravitelnosti objem stolice a množství výkalů o dost nižší. Mějte na mysli, že krmit psy je zčásti umění a zčásti věda. Výrobci krmiv se postarali o tu „vědeckou“ část, to ostatní je na vás. Někteří lidé krmí své psy dvakrát denně směsí granulí a konzervy. Jiní krmí jen granule a krmivo nechají psu k dispozici po celý den, atd. Určete, jak často budete svého psa krmit a vyberte značku a recepturu krmiva tak, aby vše vyhovovalo potřebám vašho psa. Pro huskyho v pracovní zátěži zvolte zátěžovou neboli výkonostní (tzv. performance) recepturu. Huskyho, který chodí na procházky, případně na tůry, stačí receptura udržovací (tzv. maintenance nebo adult). Nejste-li si jisti, konzultujte svou volbu krmiva s chovatelem či svým veterinářem, případně speciálně vyškoleným prodejcem krmiv pro zvířata.
Při výběru vhodného krmiva mějte též na mysli, že už i samotná cena dokáže o krmivu leccos vypovědět (dražší krmiva jsou většinou vyráběna z maximálně kvalitních a stravitelných ingrediencí).
Dalším vodítkem pro Vás může být např. sledování, čím a jak krmí špičkoví světoví musheři – jezdci se psím spřežením, nebo špičkoví chovatelé.

Ustájení
Sibiřští huskiové milují být zařazeni do rodinných aktivit. Nejvhodnější možností je pro ně volný přístup do domu, kdykoli tuto potřebu mají, například „psími dvířky“ (dají se již sehnat i na českém trhu). Protože je husky inteligentní, je snadné naučit jej říci si o vypuštění ven, když potřebuje. Venku by měl mít k dispozici velký prostorný oplocený výběh (nebo dvůr či část zahrady). Pletivo by mělo být silné a nejméně 180 cm vysoké a v každém případě by plot měl být opatřen podezdívkou. Huskiové jsou mistři „útěku“ a dokáží přeskočit nebo přelézt i velmi vysoký plot a bez podezdívky se hravě podhrabou. Sibiřští huskyové jsou „nechvalně“ známí svou zálibou a dovedností v hrabání.Můžete jim ve stinném rohu výběhu pořídit menší pískoviště aby mohli hrabat na povoleném místě. Sibiřští huskiové by v žádném případě neměli volně pobíhat po sousedství. Pokud se rozhodnete umístit svého huskyho v kotci, měl by být minimálně 3 metry široký a 3-5 m dlouhý, o výšce cca 180cm, s betonovou podlahou. Kotec by měl stát na stinném místě. Protože je Sibiřský husky arktickým plemenem, dokáže být celoročně venku i ve velmi mrazivém počasí. Z tohoto důvodu je však nutné, aby měl k dispozici dobrou izolovanou boudu, pokud možno s rovnou střechou (huskiové milují ležet na boudě, odkud mají dobrý přehled o okolním dění). Jako podestílka je ideální silná vrstva suché slámy. Roznodně není potřeba, aby bouda byla vyhřívaná.

Výcvik a výchova
Výcvik a výchova Sibiřského huskyho mohou být složitější. Husky je extrémně inteligentním, energickým a tvrdohlavým plemenem, a je třeba se připravit na neočekávané. S výchovou je třeba začít, když je pes mladý. Měli byste zavést pravidla co nejdříve a dát hned od začátku štěněti najevo, že Vy jste pánem, nebo chcete-li, vůdcem smečky. Například nechcete-li, aby Váš pes skákal do postele až bude dospělý, nedovolte mu to už jako štěněti ani jedenkrát a nikdy nepovolte, jinak si pes bude myslet, že pravidla jsou proměnná. Buďte důseldní a neústupní. Chcete-li něco po psu, přimějte jej aby to udělal. Jestliže štěněti dovolíte, aby mu ledacos prošlo, bude velmi složité jej to odnaučit, až bude dospělé.
Vzhledem k tomu, že toto plemeno je smečkově orientováno, je velmi důležité, abyste se Vy stali vůdcem smečky, nebo tzv. alfa jedincem, a to co nejdřívě. Váš pes Vás tak bude hned od začátku respektovat a jeho výchova bude o to snažší. Nejde o to, aby pes byl za každou cenu tlačen do submisivní pozice, ale o vybudování vzájemného respektu a tolerance. Stanete-li se vůdcem již od počátku, Váš pes Vás bude ctít a respektovat. Bude, bude Vám důvěřovat, učit učit se od Vás a následovat Vás. Také přirozeně přijme hranice a pravidla, která nastolíte.
Můžete se se svým štěňátkem (až po všech řádných vakcinacích) také přihlásit do kursu poslušnosti, které se již u nás pořádají i pro štěňata, kde Vám odborní cvičitelé pomohou s tolik důležitými základy.
Je velmi důležité mít stále na paměti, že Sibiřský husky je pracovní plemeno. Jeho dědictví z minulosti jej vybavilo touhou běhat a jeho tělesná stavba a vzhled mu umožňují mít z pohybu bez námahy požitek. Z tohoto důvodu jej nikdy nenechávejte užívat si neomezeného pohybu bez dozoru. Navíc má naprostá většina Siberianů silně vyvinutý pud šelmy – predátora, která jej může přivést do maléru. Jsou tím např. myšleni ptáci, drůbež, hlodavci (sousedovic králíci), kočky a jiná drobná zvířata, vyskytující se v sousedství. Pro jeho (a vaše) vlastní dobro by měl být husky stále na vodítku a pod Vaším dozorem. Protože je husky pracovní pes, musí mít stále co dělat. Zaměstnějte jej procházkami na vodítku, nechte jej doprovázet Vás při joggingu, jezděte s ním na kole, hrajte si s ním. Nejideálnějším zaměstnáním je pro něj mushing – tedy práce ve spřežení. Sibiřští huskiové jsou skvělými společníky pro turistiku všech náročností. Vybavte je speciálními psími brašnami, ve kterých mohou nosit krmivo a vodu.
Máte-li však pocit, že takto zaměstnávat psa není správné a že byste byli nejraději, kdyby mohl trávit většinu času pohybem na volno, není pak Sibiřský husky plemenem pro Vás.

Zdravotní problémy
Sibiřský husky je pozoruhodně zdravé plemeno. Je-li o něj dobře postaráno a je-li správně živen, není potřeba žádné velké zdravotní péče, kromvě běžných zdravotních kontrol, pravidelného očkování a odčervování.

Dysplazie kyčelního kloubu
Výskyt dysplazie kyčelního kloubu (závažné dědičné onemocnění kloubů) je u Sibiřských huskyů relativně malý. Přesto by však mělo být provedeno rentgenologické vyšetření před tím, než daného psa použijete v chovu. Ve většině chovatelských klubů na světě je toto preventivní vyšetření podmínkou pro zařazení psa do chovu. Odborní veterinární lékaři (tzv. posuzovatelé) uvádí, že správný a objektivní výsledek vyšetření lze získat až po dosažení věku 24 měsíců, kdy je ukončen vývoj pohybového aparátu u takto velkých plemen.
Díky zodpovědným chovatelům je výskyt tohoto onemocnění u Sibiřskéh huskyho velmi nízký..

Oční onemocnění
Podle veterinárních lékařů se výskyt očního onemocnění zvaného katarakta pohybuje kolem 15-18%. Skutečný výskyt této choroby je však vyšší, protože mnoho chovatelů a majitelů psů sice onemocnění objeví, ale oficiálně jej neoznámí. U typické katarakty není zrak značně postižen a pes dokáže vést v podstatě šťastný život. Exitstují však výskyty mnohem agresivnější katarakty, jejíž vývoj je velmi rychlý a může způsobit oslepnutí již během 2-3 roku života psa. Korneální distrofie je další chorobou, vyskytující se u tohoto plemene. Způsobuje rozptýlení a progresivní ztrátu zraku ve středním a vyšším věku psa. Často se neobjevuje a nelze zjistit před čtvrtým až šestým rokem psa, kdy touto dobou postižený jedinec mohl již vyprodukovat několik potomků se stejnou genetickou dispozicí.
Výskyt glaukomu je u Siberianů též běžný, a to konkrétně v některých závodních liniích. Glaukom způsobuje bolestivost oka (očí) a ztrátu vize, většinou před tím, než si toho stihne majitel všimnout.
Progresivní retinální atrofie (PRA) a centrální progresivní retinální atrofie (CPRA) se vyskytují u několika různých plemen, mezi něž patří i Sibiřský husky. Všechny tyto problémy jsou genetické. Pečlivý výběr potenciálního chovného páru pomáhá snižovat výskyt těchto onemocnění a současný výskyt PRA je díky tomu poměrně nízký. Z tohoto důvodu by měli majitelé a chovatelé pravidelně provádět kontroly očí u veterinárních očních specialistů, především před tím, než daného psa uplatní v chovu.

Napsala Katka Palečková za pomoci odborných článků ISHC a MVDr. Jiřího Beránka.Copyright © Katka Palečková, Kipp d´Amundsen Siberian Husky Kennels

Go Back