Kipp d'Amundsen Siberian Husky Kennels

DĚDIČNÉ OČNÍ VADY - JEJICH VÝSKYT NA VÍČKÁCH A SPOJIVCE (adnexia)

Dědičné vady nepostihují pouze samotný bulbus, ale při důkladném oftalmologickém vyšetření odhalíme i řadu defektů postihujících tzv. adnexa (měkké tkáně obklopující oční kouli). Nejčastěji se setkáváme s vadami tvaru a polohy víček, s poruchou růstu a uložení řas i s defekty na spojivce a na slzném aparátu. Víčka mohou být postižena celou škálou defektů, které se liší jak lokalizací, tak dobou, kdy se postižení objeví, i tím, u jakého plemene je nacházíme. Budeme se věnovat pouze těm vadám, které jsou nejzávažnější a nejčastější, způsobují zdravotní potíže, a jejichž nález je limitující z hlediska zařazení jedince do plemenitby. Funkce víček spočívá v ochraně bulbu a v roztírání slzného filmu po rohovce. Z vnější strany jsou pokryta jemnou kůží, z vnitřní strany spojivkou. Pohyblivost víček zabezpečuje cirkulární sval, více pohyblivé je horní víčko. Okraje víček jsou často bez srsti, pigmentovány a pouze na horním víčku z nich vyrůstají u psů ve dvou nebo více řadách řasy.

Víčka jsou spojena ve dvou koutcích, ve vnitřním očním koutku si všímáme slzných bodů, odvádějících slzy do slzného kanálku. Spolu s vnějším ohraničují oba koutky oční štěrbinou.
Dermoid víčka je kongenitální výskyt abnormálně lokalizované léze (okrsek kompletně vybavené kůže). Ta je vizuálně snadno odlišitelná delší srstí, než na zbytku víčka. Predisponované plemeno je německý ovčák, svatobernardský pes a dalmatin. Defekt je snadno viditelný a majitelé jej zpozorují již ve štěněcím věku.
Entropium je vchlípení až vtočení volného okraje víčka směrem k bulbu s následným drážděním spojivky i rohovky řasami a srstí víčka. Kongenitální entropium je poměrně časté a je geneticky fixováno, je tedy nejen zdravotním problémem, ale i důvodem nezařazení jedince do plemenitby. Negativní vliv dráždění rohovky a spojivky chlupy kůže vtočeného víčka se projevuje bolestivostí, častějším přivíráním víček, zvýšenou sekrecí slz a pokud je iritace dlouhodobá, přidávají se zánětlivé změny na spojivce a později i na rohovce. Ty mohou v krajním případě vyústit v rohovkové vředy. Plemenná příslušnost u dědičného entropia (entropium hereditare) je v úzkém vztahu k době výskytu prvních klinických příznaků onemocnění. Například šarpej je postižen záhy po otevření oční štěrbiny, retrívr, buldok, čau čau a rotvajler přicházejí s prvními potížemi mezi 2. měsícem a jedním rokem života. Čau čau je problémové plemeno ve vztahu k entropiu a následnému dráždění srsti víček i ve středním věku. Vchlípením je většinou postižena část spodního víčka ve vnějším očním koutku. Onemocnění může být jednostranné i oboustranné.

Entropium je relativně nejčastěji popisovanou vadou, které si snadno všimne již chovatel podle výše popsaných klinických příznaků. Na včasnosti odhalení onemocnění závisí i prognóza. U zanedbaných stavů může být nezvratně postižen vízus. Pro posouzení genetické fixace je vždy nutno vycházet z anamnestických údajů, tedy znalosti informací o předchozím životě jedince a případně stav odlišit od entropium cicatriceum , tedy jizvy jako následku traumatického stavu.

Ektropium je opačným stavem než entropium, tedy oddálení volného okraje víčka od bulbu při současném umožnění zvýšené mechanické iritace rohovky a obou spojivek zejména rachem a nečistotami z okolního prostředí. Častěji se setkáváme s hereditárním výskytem vychlípeného víčka podle plemenné příslušnosti - ectropium congenitale (nejvíce bývají postižena plemena baset, kokršpaněl, bladhaund, svatobernardský pes, šarpej, boxer, doga), tedy plemena s volnou faciální kresbou, než s ectropium senile u starších lymfatičtějších jedinců či s poúrazově vzniklým ectropium cicatricosum, tedy entropiem způsobeným vytvořenou jizvou. Klinicky a geneticky závažnější je tedy vrozené ektropium, pozorovatelné již od štěněcího věku.

Majitelé si často stěžují na tzv. intermitentní fyziologické ektropium, ke kterému dochází u větších plemen (retrívr, irský setr, doga, boxer aj.) v souvislosti s únavou faciálních svalů. Ráno je spodní víčko ve fyziologické poloze, v pozdních odpoledních hodinách dochází k everzi, tedy odchlípení. Klinické příznaky jsou snadno viditelné. Změna polohy víčka je doplněna výrazným překrvením spojivky, slzotokem nebo až změnami na rohovce u chronických případů. Kogenitální entropium se tedy ponejvíce týká spodního víčka, zejména jeho střední části. U starších psů, markantní je to u kokršpanělů, se v souvislosti s uvolněním mimických svalů setkáme s poklesem horního víčka. Řasy horního víčka pak intenzivně mechanicky iritují spojivku a rohovku. U starších kokršpanělů, bladhaundů či basetů je častým oboustranným problémem kombinované entropium a trichiáza horního víčka s ektropiem dolního víčka pro značné uvolnění a poklesnutí faciální kožní kresby.

Kombinované ektropium-entropium (diamantové oko) se vyskytuje u svatobernardského psa, španělského mastina, bladhaunda i kokršpaněla. Nedostatečnou funkcí okohybných svalů a vazů víčka vzniká abnormálně velká víčková štěrbina a rozsáhlé ektropium přechází v obou očních koutcích v entropium. Oko není dostatečně chráněno víčky a spojivka je značně překrvená, zarudlá, často s hlenohnisavým sekretem. Defekt je snadno patrný a nezaměnitelný.
Anomálie růstu řas jsou již vzácněji diagnostikované a popisované. Je to však dáno již diagnostickou náročností, protože tady se již neobejdeme alespoň bez základních diagnostických pomůcek. Při zběžném vyšetření anomálie řas mohou ujít naší pozornosti a pouze recidivující klinické příznaky nás donutí k důkladnější diagnostice. Výskyt je však velice častý, s plemennou predispozicí musíme je vždy mít na paměti u pacientů s intermitující bolestivostí a otokem víček, zarudlou překrvenou spojivkou a se zvýšenýmn slzotokem. Také při posuzování změn na rohovce je nutné vyšetření řas na okrajích víček. Popisujeme tyto základní anomálie: a) distichiasis , b) ektopické řasy, c) trichiasis.

Distichiasis je vyrůstání nadpočetné řady řas z vývodů žláz, umístěných na víčkové hraně. Distichiáza postihuje často plemena americký a anglický kokršpaněl, pekinéz, buldok, pudl, kolie, výmarský ohař a boxer, a to již od nejmladších věkových kategorií. Tyto řasy jsou tenké, pouze málo pigmentované a snadno uniknou pozornosti, proto je třeba důkladné vyšetření okraje víčka, zvláště u pacientů s opakujícím se slzotokem.
Cilia ectopica jsou ojedinělé řasy vyrůstající ze žlázek horního víčka a prorůstají spojivkou, většinou uprostřed horního víčka. Ektopické řasy pak dráždí rohovku a jsou příčinou změn vedoucích až k rohovkovým vředům. Typicky postiženým plemenem je flat coated retrívr.

Trichiasis je iritace spojivky a rohovky řasami a srstí ať z víček (popisováno u kokršpanělů) či nosních kožních záhybů (brachycefalická plemena). Tato vada je velmi častá, ale u zmíněných brachycefalických plemen je způsobena dlouhodobým lidským snažením o vzhled některých plemen (mops, buldok, ši tzu, pekinéz apod.). Klinické příznaky u všech tří skupin jsou obdobné: častější mrkání víčky, záněty spojivek, výraznější slzotok, změny na rohovce různé hloubky, ukládání pigmentu do rohovky ve vnitřním očním koutku, recidivy po neúspěšném použití antibiotické terapie.

Nejfrekventovanější vrozenou změnou spojivky je dermoid (ohraničený okrsek kompletně vybavené kůže se srstí). Lokalizován je obvykle v laterálním očním koutku, je jednostranný či oboustranný a často přechází i na rohovku. Diagnostika je snadná, ložisko je zřetelné a vyrůstající chlupy bývají příčinou chronické iritace rohovky a spojivky s doprovodnými projevy. Predisponovaným plemenem je německý ovčák. Takto postižení jedinci by neměli být zařazováni do chovu. Vrozené defekty se nevyhýbají ani slznému aparátu. Ten lze rozdělit na sekretorickou a exkretorickou část. Psi mají dvě slzné žlázy: orbitální slznou žlázu, která leží nad bulbem a produkuje 70 % množství slz, a slznou žlázu třetího víčka, uloženou na vnitřní ploše třetího víčka. Mezi nimi existuje kompenzační vztah, to znamená, že při poškození jedné z nich druhá částečně zvýší svoji sekreci. Tak vzniká mukoserózní sekret, který zvlhčuje a udržuje povrch rohovky hladký, čímž jsou zajišťovány její optimální optické vlastnosti. K slznému ústrojí se sekrečně přiřazují ještě tzv. meibomské žlázky.

Vývodný systém slzného ústrojí začíná ve dvou bodech, vstupech do slzných kanalikulů, ve vnitřním očním koutku. Kanalikuly se záhy spojují a vzniká téměř neznatelné rozšíření slzného kanálku - slzný váček. Slzovod probíhá po horní čelisti a jeho vyústění je uloženo v blízkosti křídla nosu a u psů je přístupno pouze pomocí spekula. Přibližně 25 % slzného filmu se ztrácí odpařováním, zbytek je odváděn lakrimálním systémem.

Kongenitální nevyvinutí slzných bodů je u psů velmi často diagnostikováno kongenitální anomálií. Postižena jsou nejčastěji plemena americký kokršpaněl, bedlington, zlatý retrívr, pudl a samojed. Tyto vrozené anomálie jsou provázeny nemožností kanylace slzných bodů. Aplazie slzného bodu horního víčka je nejčastěji bez klinických příznaků, zatímco aplazie bodu na dolním víčku je provázena výraznou epiforou. To znamená, že sám majitel pozoruje vyšší slzotok a vytékající slzy intenzivně zabarvují srst pod vnitřním očním koutkem. Diagnostika je poměrně snadná, potvrdit ji lze mikroskopickým vyšetřením a retrográdním výplachem.
Slzy mají čisticí, zvlhčovací, výživnou, bakteriostatickou, imunologickou a hojicí úlohu. Prekorneální film se skládá ze tří vrstev: lipidové, serózní a mukózní. Tenká vnější fosfolipidová vrstva je tvořena meibomskými žlázkami. Lipidy zabraňují odpařování vodného filmu a pomáhají rovnoměrnému roztírání slzného filmu po vzniku ulcerací zejména u brachycefalických plemen. Střední serózní vrstva slzného filmu je tvořena slznými žlázami. Tato vrstva odplavuje nečistoty ze spojivkového vaku, funguje jako lubrikans a tvoří antibakteriální clonu. Vnitřní mukoproteinová složka prekorneálního filmu je tvořena spojivkovými pohárkovými buňkami. Mucin přiléhá k povrchu rohovky a usnadňuje přilnutí prekorneálního filmu k povrchu rohovky.
Tady musíme zmínit jedno velmi závažné onemocnění, tzv. suché oko, tedy keratoconjunctivitis sicca . Vzniká nedostatečnou sekrecí slzných žláz a způsobuje závažné změny na rohovce a spojivce. Změny jsou tak závažné, jak nedostatečná je produkce slzných žlaz. Pacient je pak předveden se značně vazkým hlenohnisavým sekretem pokrývajícím rohovku a spojivku postiženého oka. Pro nedostatečnou lubrikaci nejsou vzácností rohovkové vředy s možnými hlubšími postiženími očního bulbu. Diagnostiku doplňuje Schirmerův test produkce slz. Důvodů vzniku onemocnění je celá řada, vzhledem k dědičným očním vadám je však důležité vědět, že se suché oko vyskytuje častěji například u naháčů, kde se uvádí i výrazná liniová incidence. U těchto plemen je v některých státech dostatečná produkce slz spolu s následným oftalmologickým vyšetřením podmínkou chovnosti.

Autorem tohoto článku je MVDr. Jiří Beránek - předseda komise pro posuzování DOV, prezident České asociace veterinárních lékařů malých zvířat a posuzovatel vrozených genetických vad očí.

Děkujeme panu doktoru Beránkovi za laskavé svolení použít tento článek za účelem osvěty dědičných očních vad mezi chovateli a majiteli sibiřských husky.

Go Back